Turnaj 2.tříd - Jonsdorf (Německo) 24.1.2009
Dnes jsme začali třetí kolo turnajů 2.tříd. Za soupeře nám byli nalosováni celky HC Junior Mělník, TJ Slovan Frýdlant a BK Mladá Boleslav. První turnaj jsme odehráli v německém Jonsdorfu, protože Frýdlant nemá k dispozici ledovou plochu. Domácím týmem z Jonsdorfu jsme byli požádáni, zda by mohli postavit svůj tým druháků a sehrát s námi tento turnaj. Tyto výsledky by se však nezapočítávali do oficiálních výsledků turnaje. Proč ne, každá hokejová zkušenost s týmy, které neznáme je pro kluky pozitivní. A jak vlastně Vlčáci bojovali ? Vítězně !!!
Sestava: Bok / Adamovský - Zeman, Harasimovič, Pekař, Macek - Daněk, Kačo, Kulda, Berka - Hašlar, Třešňák, Švorc
Fotografie naleznete zde.
HC Vlci - EHC Jonsdorfer Falken 16:1 (3:0; 4:0; 9:1)
Pro Vlky neznámý soupeř začal celkem dobře a i když jsme měli od začátku utkání kotouč častěji na svých hokejkách, nedokázali jsme se i zásluhou horšího bruslení prosadit. Potom co kluci začali bruslit, zrodilo se vysoké vítězství v poměru 16:1. Je docela zajímavé, že druhý tým turnaje jsme dokázali porazit nejvýraznějším rozdílem. Pravděpodobně vím čím to je, ale zmíním se o tom při popisu dalšího utkání.
HC Vlci - TJ Slovan Frýdlant 9:1 (1:1; 4:0; 4:0)
A znovu jsme zaspali začátek utkání. I když jsme si hned v úvodu vytvořili dvě šance, jako první skóroval soupeř, když po skrumáži před jabloneckou brankou poslal puk do brány mezi nohama brankáře neobsazený frýdlantský útočník. Naštěstí jsme hned z vhazování vyrovnali. První třetinu jsme jenom remizovali a to bylo proti špatně bruslícímu soupeři žalostně málo. Ale potom to přišlo. Po krásně sehraných kombinacích jsme dali slepené dva góly, kluci se uklidnili a začali předvádět hokej plný přihrávek a pohledných akcí. A i když skóre bylo pouze 9:1, protože nám mnohdy kotouč v poslední fázy kombinace odskočil nebo jsme zakončili nepřesně, bylo se na co dívat. A to je ten důvod o kterém si myslím, že jsme nezvítězili vyšším rozdílem. Kdyby kluci hráli více individuelně, bylo by skóre vyšší (pravděpodobně). Ale já jsem rád, že nehrají individuelně, protože hokej je hra kolektivní a ta individuelnost s postupem času hodně odezní, protože ji soupeři dokážou pokrýt. Je nutné přihrávat a vidět "volné" spoluhráče a hlavně jim tu přihrávku adresovat. A to si myslím, že kluci ukázali a vyzkoušeli si to.
A teď jedno negativum z tohoto zápasu, které se ale netýká našich kluků, ale trenérů a rodičů soupeře. Po vyhraném zápase jdete podat ruku soupeři (trenérům) a oni vám vrátí vlaječku se slovy: "My ji nechceme, protože na ní máte chybu." Na udivené a nechápavé pohledy odpoví: "Máte tam napsáno 2.třída a ne 5.třída se kterou jste přijeli!" A já se sám sebe ptám: "Opravdu takto po každém prohraném zápase chlácholí své svěřence? Opravdu si to myslí? Nebo jenom nedokáží zkousnout fakt, že má někdo lepší a šikovnější děti?" Nutno podotknout, že za chvíli se druhý trenér přišel omluvit, ale co je jednou řečeno ..... Na toto mám jedinou odpověď: "To je hnus velebnosti."
Vrcholem bylo, když za mnou po vyhlášení výsledků přijel můj syn (ten ??? velký ??? hráč s číslem 14) a smutně mi říká: "Tati, oni mi nevěří, že chodím do 2.třídy." Na mou otázku kdo, odvětí: "Tamhleta bába." A je mu do breku. A já s ním nemohu než souhlasit. Za normálních okolností bych mu vysvětlil, že se tato slova nepoužívají, ale v tomto případě je to vyjímka. Už si zvykl, že jemu a ostatním klukům z mužstva soupeř po prohraném utkání nadává (mnohdy i sprostě), ale fakt že mu nebudou věřit jeho 2.třídu, to je na něj trochu moc. A znovu podotýkám: "Je to hnus velebnosti." A tak teď neustále přemýšlým co s tím. Nechat to být nebo před každým zápasem přijít do kabiny soupeře a říci jim (popřípadě i ukázat občanku), že ten ??? velký ??? hráč s číslem 14 se opravdu narodil v září 2000, tudíž je žákem 2.třídy a vše je dle pravidel Českého hokejového svazu. A zrovna já nejsem zastáncem toho, abych posílal hrát svého kluka za mladší děti (ono by to při jeho výšce bylo asi podezřelé). Asi to nechám být.
Zase abych byl objektivní, když přijedeme na turnaj, kde soupeři mají velké hráče, proneseme větu: "Co je to za dorostence?", ale jenom mezi sebou. Nikomu tím neztrpčujeme život a už vůbec nehledáme vinu při prohraném zápase v tom, že má soupeř větší hráče. Snažíme se hledat způsob v tom, jak lépe trénovat, abychom ty větší příště porazili.
A poslední co k tomu chci říci. To radši budu jezdit každý týden do Prahy a hrát zápasy, které mají smysl s tými, které chtějí hrát a nehledají výmluvy. Soupeři, které mám na mysli jsou Letci z Letňan (mají mnoho velkých kluků a ještě šikovnějších), Slavie, Sparta a Zbraslav. Tyto týmy totiž zajímá hlavně to, zda si dobře zahrají. Domluvil jsem.
HC Vlci - BK Mladá Boleslav 7:1 (1:0; 4:0; 2:1)
V tomto zápase bylo k vidění mnoho krásných kombinací i individuálních dovedností hráčů. Velice pěkné přihrávky před prázdnou bránu (bohužel nevyužity) a také mnoho zahozených brankových příležitostí. Co mě ale zaujalo na tomto utkání byl fakt, že někteří hráči již při dojíždění puku v plné rzchlosti u mantinelu, se nejdříve rozhlédnou, kde je volný spoluhráč. Potom puk zpracují (někdy ho ihned nahrají), znovu se rychle podívají a nahrají. Tento průběh mne jako zastánce kolektivního pojetí hry před prosazením individuality potěšil ze všeho nejvíce.
Pořadí turnaje:
1. HC Vlci Jablonec nad Nisou
2. EHC Jonsdorfer Falken
3. BK Mladá Boleslav
4. TJ Slovan Frýdlant
